Nový začátek!

Je to tady. Přemýšlela jsem, co se s mým životem stalo, že jsem se tak změnila a rozhodla jsem se, že se mi nelíbí člověk, kterým jsem se stala, takže nastal čas začít znova.

Už od základky mě lidi nesnášeli pro můj optimismus. Ačkoliv jsem pokaždé věděla, že není všechno úplně v pořádku, vždycky jsem řekla něco, co ostatní buď povzbudilo, nebo naštvalo. Viděla jsem věci z té lepší stránky, vždy pro mě sklenice byla spíš na půl plná, než napůl prázdná (teda většinou jsem viděla hodně místa na rum, ale to je teď vedlejší :D).

Každopádně začalo to nejspíš, když jsem se dozvěděla, že moje babička má rakovinu v pokročilém stádiu. Řekli mi, že jí nemůžou zachránit, ale já věřila, že to přežije a bude tu s námi ještě dlouho. Pokaždé, když za ní máma jela na návštěvu mi řekla, že to může být naposledy co jí uvidíme, ale já nikdy nejela, protože jsem byla přesvědčená, že tam prostě vždycky bude. Do půl roku umřela. Tehdy jsem zjistila, že ne všechno je tak růžové jak se zdá a místo toho, abych si začala víc vážit lidí kolem sebe a svůj život žila naplno, jsem začala kouřit, pít, rozešla jsem se s přítelem a trpěla jsem. Někdy tiše, někdy nahlas.

Dva roky na to, po spoustě rozchodů, který mě ničili a dostávali hloubš do těch s prominutím sra*ek, jsem zjistila, že kluk, kterého jsem milovala je mrtvý. Tehdy se ve mě něco zlomilo a šlo to se mnou ještě víc z kopce, i když jsem si myslela, že to už nejde.

Ale byl tu on. Kluk, který tu pro mě byl když mi bylo nejhůř- nejlepší kamarád. Jak to tak u mě bývá stal se z něj kamarád s výhodami a později přítel. Cítila jsem na sobě, že bych měla být sama. To se mi zanedlouho splnilo. Rozešel se se mnou. Byla jsem v koncích, ale pak jsem si uvědomila, že mě vlastně zachránil. I když se spolu nebavíme a nejspíš už nikdy nebudeme, jsem mu neuvěřitelně vděčná za každou minutu, kterou se mnou strávil, za každou vteřinu, kdy mě líbal. Tenhle kluk mi otevřel oči a já teď sedím v 1 ráno u počítače a přemýšlím nad tím, proč jsem si ty oči neotevřela sama už dřív.

Všichni jsme ztratili lidi, které jsme milovali a ještě jich spoustu ztratíme- to je život. Ale rozhodně to není důvod abychom ztratili sebe. Kamarádi přicházejí a odcházejí a ačkoliv jsem si myslela, že jsem na to všechno sama... Nejsem, nikdy jsem nebyla. Vždycky tu se mnou byli lidi, kterých jsem si nevážila, protože jsem neviděla, co pro mě dělají, ale já Vám všem, kdo tu pro mě jste slibuji, že Vám to vynahradím a tolik jako jste tu byli Vy pro mě, tady budu i já pro Vás.

Dobrou noc, Vall

Svatby? Šaty? Párty?

Čaute všichni,

dlouho jsem nic nepsala, tak mě napadlo, že bych přidala příspěvek o něčem, co býval tak trochu můj sen, aneb vytvářet události včetně výzdoby a všeho okolo.
Už jako malá holka jsem milovala svatby a vždycky když někdo měl oslavu narozenin nebo čehokoliv jiného, musela jsem být u příprav. Miluju to. Nejvíc se těším na to, až budu organizovat vlastní svatbu, dokonce mám přesně jasno v tom, jaké budu mít na sobě šaty. Jestli si mě teda někdy někdo vůbec bude chtít vzít :D

Plus: Všechny družičky budou v růžové :D

Co si o tom myslíte? Máte někdo podobný sen, nebo něco takového děláte?

Ahoj všichni!!

Absolutně vůbec teď nic nestíhám. Potřebovala bych tak na týden od všeho volno, abych všechno stihla dohnat.
Hrozný.. ve škole musím vytáhnout matiku, děják a ekonomiku a na tyhle předměty jsem úplně tupá :D
Do toho musím pořád chodit do práce a teď jsem si do toho ještě přibrala autoškolu.
Dneska jsem byla poprvý na trenažeru a pan instruktor mi řekl, že jsem šikovná a příště už můžu na silnici!! :)
Hrozně se na to těším, tak mi všichni držte palce a doufejte, že si o mě nepřečtete v novinách :D

Signal

Jak někteří jistě víte, ve dnech 15.-18. října byl v Praze již po třetí Signal Festival. V odkazu je info pro ty, kdo netuší o co jde. Já vám k tomu ale řeknu jen, že se mi opět moc líbil. Viděla jsem téměř všechny stanoviště, svezli jsme se lodičkou, bylo to prostě super a příští rok půjdu určitě znovu. Doufám, že vy taky ;)

Jsem zpátky... podruhé

Jeden moc pro mě důležitý člověk mi řekl: "Jestli se chceš živit psaním, tak nesmíš kašlat na blog." A já si to uvědomuji.
Za pár dní to bude 7 měsíců od dne, kdy mě můj přítel poprvé políbil. Od začátku školního roku mám pocit, že je všechno lepší a že od ledna bude všechno v pořádku.
Na blog jsem nic nepsala zaprvé, protože celé prázdniny jsem pracovala a od září kvůli rodinným problémům bydlím s přítelem, kde nemáme internet, takže když už jsem na netu, je to proto, abych dělala něco do školy.
Teď ale budu 14 dní u mamky, takže budu každý den psát. Nenahradím tím sice půl roku, ale i snaha se počítá, ne?

Škola, práce, blog

Jak někteří víte, chodím na obchodní akademii. Oproti gymplu, na který jsem chodila je to lehká škola, ale jak už to tak bývá- Valentinka na to kašle.
Pracuju v Mc Donaldu v Hostivaři a muzu říct, ze me ta prace opravdu bavi. Je tam skvělý kolektiv lidí.

Ja jsem bohužel člověk, který si ukousne mnohem větší sousto, než je vůbec schopný sníst. Poslední dobou jdu ze skoly do prace a z práce rovnou do postele, takže kdyz mam chvilku času na sebe, ležím a nic nedělám. :D

Slíbila jsem si, ze budu každy den aspoň hodinu sedět nad učením a každý den napíšu alespoň jeden článek, držte mi palce, at zase neskončím psychicky i fyzicky vyčerpaná.

Spánková paralýza? :O

Spánková paralýza nastává u některých lidí, když je jejich mozek ve stavu mezi spánkem a bděním. Mozek si v této fázi již částečně uvědomuje realitu, ale centrum mozku, které ovládá pohyb svalů ještě spí, proto se člověk nemůže nijak pohnout, nebo reagovat. Člověk má tedy pocit úplného ochrnutí- nemůže ani mluvit. Člověk v tomto stavu má většinou velký strach (někteří lidé uvedli pocit, že je někdo s nimi v zavřené místnosti, ve které spí) a halucinace (říká se, že člověk vidí na své hrudi postavu nějakého skřítka, nebo mužíčka, který svou vahou zabraňuje člověku dýchat).
Tento stav se vysvětluje opožděním části mozku, která se nazývá Varolův most a je zodpovědná za "vypnutí" svalstva během REM fáze spánku. (REM= Rapid Eye Movement, je to také hudební skupina :D)
Tady máte odkaz na jejich asi nejslavnější písničku.

Zažil jste někdo něco podobného? Pokud ano a nevadí vám o tom mluvit, za komentář popisující vlastní zkušenosti budu moc ráda.